Zrození Viktorky: Kam až sahá historie želešického společenského centra?

Ilustrační foto
Autor: RomanM82, Wikimedia Commo...

Kde se vzal, kdo ho vybudoval, k čemu soužil areál, kterému se v Želešicích neřekne jinak než Viktorka?

Historie tohoto objektu je skutečně dlouhá a zároveň nesmírně zajímavá. Už v roce 1877 koupil čtyři rolnické usedlosti v Želešicích brněnský průmyslník německého původu Friedrich Wannieck, aby je využil pro stavbu letního sídla své rodiny. Údajným důvodem pro tuto koupi byla náhrada pro paní Wannieck za zahradu, která musela ustoupit rozvoji brněnské továrny v místě dnešní ulice Trnité v Brně. Ano, tam kde je dnes obchodní centrum Vaňkovka, které nese jméno právě po majiteli ve své době věhlasné strojírny, která vyráběla především stroje pro cukrovarnictví, které vyvážela do celého světa.

Wannieckovi trávili v Želešicích volný čas především v letním období.
Wannieck však v Želešicích nevybudoval pouze letní sídlo, ale zároveň založil štěpařskou a ovocnářskou školkou, kterou pojmenoval podle své ženy Victorie, rozené von Robert. Ačkoli je jednalo o „sňatek z rozumu“, bylo údajně manželství Wannieckových velmi šťastné. Důvodem sňatku byly patenty na cukrovarnické stroje, které byly vlastnictvím rodiny von Robert, ze které paní Victoria pocházela.

I nový Wannieckův podnikatelský záměr slavil úspěch a velmi brzo jeho ovocnářský podnik získal velký věhlas. V roce 1890 dokonce navštívil šlechtitelskou stanici arcivévoda Ota František Josef Rakouský, otec posledního rakousko-uherského císaře Karla a bratr Ferdinanda d’Este, který zde zamluvil několik objednávek pro svůj zámek Persenbeug.

V letech 1901 až 1902 byly staré budovy zbourány vyjma přízemních přístavků hospodářských stavení a Wannieckovy vily (zámečku s věží).
Architektonické plány nové šlechtitelské stanice vypracoval roku 1901 vídeňský architekt Karl Fischl, významný představitel vídeňské secese. Staré budovy byly nahrazeny dvěma secesními, přesněji, jak už uvedl ve svém příspěvku Marek Tichý, ve stylu Arts & Crafts navrženými novostavbami.
Směr Arts & Crafts na protest proti jednoduchosti zpracování průmyslových výrobků prosazoval dobře zpracované dekorativní návrhy vracející se k řemeslnému fortelu středověkých mistrů. V dekorativním umění vycházelo z lidových tradic a romantismu.

Pro Wanniecka to tedy byl pravděpodobně únik z dlouholeté reality průmyslového závodu, jehož vedení krátce před realizací stavby v Želešicích opustil. Budovy Victoria Baumschule mají působit ve svém celku jako oslava přírody a plodin země. Ideu celého komplexu lze hledat v novo- 14 Želešický zpravodaj 1/2020 romantickém hnutí Reformy života (Lebensreform), populárnímu v tehdejším vilémovském Německu. O sympatiích Wannieckových k hnutím hlásajícím návrat k přírodě napovídají i plastiky, které zdobí schodiště do dnešních kancelářských prostor. Na nich jsou vyobrazeni Jean-Antoine Gleizes (1773 - 1843), Eduard Baltzer (1814 - 1887), Teodor Hahn (1824 - 1883), Anna Kingsford (1846 - 1888) a také Pythagoras. Nic vám ta jména neříkají? To poslední určitě ano – obsah čtverce nad přeponou … Údajně po celá staletí však byl jako všeobecně známé označení stravy bez masa používán výraz „pythagorejská strava“ a teprve v 19. století byl nahrazen dnešním slovem „vegetariánství“, které vzniklo v Británii. A ta další, pro většinu z nás záhadná jména, patří právě vegetariánským aktivistům předminulého století.

Samotný Wannieck si nově vybudovaných objektů příliš neužil. V roce 1903 opustil Wannieck s rodinou Brno i Želešice a natrvalo se usadil v bavorském Mnichově. Roku 1908 pak přesídlil na svůj statek do jihotyrolského Merana. Do Brna se vracel jen příležitostně.

Podnik Victoria Baumschule v Želešicích převzala Wannieckova dcera Margaretha s manželem Aloisem Ludwigem. Ludwigovi byli u zrodu želešické Turnhalle (Ludwig i jako architekt), která byla otevřena v roce 1910 a ve své době bylo její otevření vnímáno jako velký mezník v dějinách obce. Turnhalle, později kulturní dům, se stala na dlouhá léta centrem společenského života obce. Dnes se, snad trochu symbolicky, pokoušíme, aby se takovým centrem stalo někdejší sídlo Wannieckových.

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat z Želešického zpravodaje. Titulek je redakční.