Židlochovický starosta: Každý jeden individuální osud je pro město podstatný

Ilustrační foto
Autor: Jill Wellington, Pixabay

V posledních dnech starého roku je obvyklé, že se rekapituluje. Ohlédneme-li se zpět, je toho v součtu podařených investic opravdu hodně. Především dokončená stavba vlakového terminálu, otevření předzámeckého parku, soukromé domy zářící novou fasádou financované s pomocí dotací od města, zrestaurované sochy, nová parkoviště i zahájení stavby komunitního centra a denního stacionáře. Město vzkvétá. Co Vám udělalo největší radost?

Asi čekáte, že řeknu, že mě nejvíc těší dokončení stavby terminálu a obnovení železniční dopravy, protože to znamená úspěšné zakončení dvacetiletého snažení.

Přes všechny další velké investice mám však největší radost z příběhu paní Pospíšilové, která ještě před rokem žila na ulici bez jakékoli perspektivy a dnes je z ní spolehlivý a bezproblémový zaměstnanec.

Těší mě to obzvláště proto, že jsem to vlastně vůbec nečekal. Práce s lidmi bez domova rozhodně není jednoduchá. Dá se říct, že mnohdy je sisyfovská, protože se týká lidí se sklony k recidivě a častokrát se složitými psychickými problémy, a podaří-li se alespoň jeden takový „návrat“, považuji to za malý zázrak. A já doufám, že letos k Vánocům dostaneme dárek v tom, že zázrak paní Pospíšilová vydrží už natrvalo, a budu se modlit, aby se podobné návraty podařilo uskutečnit i s dalšími lidmi, se kterými takto pracujeme. Protože každý jeden individuální osud je pro město velmi podstatný, neboť jednotlivci tvoří celek, tedy město.

Proč věnujete tolik úsilí právě této oblasti?

Úroveň společnosti se pozná podle toho, jak je schopná postarat se o nejslabší.
Nemyslím, že se musí starat o všechny bez rozdílu a velkoryse rozdávat dávky a sociální podporu, to je špatně. Ale vždycky bude určitá skupina lidí s vážnými problémy osobními, zdravotními či psychickými, a těm by měla být podána pomocná ruka. U nás jsem s řadou lidí mluvil, znám jejich osudy a mohu říci, že je až neuvěřitelné, čím si někteří v životě prošli. Nabídnout pomoc je znakem vyspělé společnosti. Nejsme Amerika ani Asie, jsme Evropa a naše historie je založená na křesťanství a pomoci bližnímu, obzvláště je-li v nouzi. A toto je věc, kterou bychom si měli pořád připomínat.

Častým důvodem úpadku jsou dluhové pasti. Obzvláště teď před Vánocemi je udržení finanční disciplíny nejtěžší.

Společnost je bohužel hodně materiálně zaměřená, a to vytváří dojem, že Vánoce jsou především o dárcích. Tady bych si dovolil říct, že se doma bavíme i o tom, že nám vadí reklama na dárky, protože vlastně dětem říká, že dárky nenosí Ježíšek, ale zelená obluda. Jsme zavaleni reklamou, dennodenně, prakticky už od října.

Nikdo nemůže obchodníkům přikázat, kdy mají začít lidem podsouvat, co by si na letošní Vánoce rozhodně měli pořídit. Svým způsobem je to trochu daň za svobodu. Zároveň ale svoboda je i to, že se každý může rozhodnout, jak se k tomu on sám postaví. Nějaké centrální zahájení vánočního prodeje bych považoval za nešťastné. Protože jestli jsou lidé spokojení, že mohou nakoupit dárky na dluh za tisíce už v říjnu, nikdo jim nemůže bránit. Přesto si ale myslím, že štěstí vypadá jinak.

Možná, že si ale nejdříve musíme projít etapou konzumu, abychom si časem uvědomili, že největší hodnotu má vzájemný kontakt, umění vycházet spolu a postarat se o sebe.

Pochopitelně, rodiče chtějí udělat dětem radost, ale je celá řada rodin, jejichž příjmové možnosti nejsou dobré. Tlak konzumu je však tak silný, že nepodlehnout je téměř nemožné. S dobrým úmyslem udělat radost nakupují nad rámec svých možností a zadlužují se.

Je třeba ale říct, že daleko častěji dostává lidi do dluhů bohužel stát. Zdravotní pojišťovny, finančáky, dokonce i dopravní podniky, které jsou schopni pro nezaplacenou drobnou pokutu po letech vyčíslit i tisíce korun exekučních poplatků, což je neuvěřitelné.

Jaké jsou Vaše ideální Vánoce?

Vánoce mám spojeny s tím, že se všichni sejdeme, dobře se navaří a užijeme si pohodu a odpočinek. Rád se potkávám s rodinou, s blízkými lidmi, těším se na sousedské setkání na Dvořákově ulici a zpívání koled na Štědrý den v kostele. A trochu doufám, že když se zde bavíme o pomoci lidem, probudí to úvahu, že Vánoce nejsou o dárcích, ale o tom, že jsme všichni společně dostali veliký dar, a s ním k nám přichází láska, porozumění a odpuštění… To s sebou mají přinášet Vánoce. Požehnané Vánoce!

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat ze Židlochovického zpravodaje. Titulek je redakční.