Logo regionálního portálu regionzidlochovicko.cz

Regionální zpravodajství

Vnímám to jako velkou čest, ale i závazek, říká místostarosta Žatčan

Tomáš Kalla, Žatčanský zpravodaj
sobota 16.11.2019

Ilustrační foto
Autor: Žatčanský zpravodaj

Jiří Ryba, narozen 26. 4. 1980, je žatčanským rodákem, synem MVDr. Jiřího Ryby a MVDr. Lydie Rybové, rozené Kratochvílové. Po studiu na brněnském gymnáziu Táborská absolvoval VUT Brno, obor informatika, odkud má titul Ing. S manželkou Mgr. Lucií Rybovou, rozenou Kolářovou, má dvě dcery – Kateřinu na druhém stupni ZŠ a mladší Terezu ve školce.

 

Doposud jsme v zastupitelstvu vídali pouze tvého otce a bratra, je tohle tvoje první kandidatura?
Není, poprvé jsem kandidoval za Sokol v předchozích volbách v roce 2014, tehdy neúspěšně.

 

Co tě vedlo k tomu umístit svoje jméno na kandidátku i nyní?
Zní to možná hloupě, ale touha přispět svým dílem ke správě obce, a taky určitě vzor a přesvědčovací schopnosti mého otce, který sám v obecním zastupitelstvu řadu let působil. Další faktor byl pokusit se navázat na bratra, který se v tomto období chtěl po dvanácti letech stáhnout a nechal se na kandidátku napsat jen pod podmínkou, že bude na posledním místě. To mu, jak víme, nakonec nepomohlo, a je v zastupitelstvu opět na další 4 roky, z čehož mám, přiznávám, radost.


Počítal jsi od začátku, že by ses mohl do zastupitelstva dostat a rovnou zastávat post místostarosty?
S variantou, že se dostanu do zastupitelstva, jsem díky zařazení na druhé místo na kandidátce už i trochu počítal, ale že mi bude po volbách nabídnut post místostarosty, jsem rozhodně nečekal. Vnímám to jako velkou čest, ale i závazek. Probral jsem to s několika veterináři, s bývalými místostarosty, nechal si to schválit manželkou i dětmi. Vybojoval jsem velký boj se svým introvertním já a nakonec jsem si řekl, že, co mě nezabije, to mě posílí.

 

Čemu by ses rád v probíhajícím období nejvíce věnoval?

Moje profesní oblast zájmu je informatika a srdcová záležitost je folklór, hudba a obecně kultura, takže hlavně v těchto oblastech bych chtěl být obci prospěšný.

 

Kromě výše zmíněných, je tu nějaký problémový okruh, který považuješ za důležitý?
Je jich řada. Třeba vzdělání – školka a škola v obci. Tam vidím, že se potýkáme na jedné straně s malou kapacitou školky a na druhé straně s tím, že řada školáků ze Žatčan nám odchází na první stupeň ZŠ jinam. Přitom škola je dobře vybavená, na náročnější malotřídní výuku máme zkušené paní učitelky, a i podle výsledků srovnávacích testů si děti po absolvování naší školy vedou dobře. Školní organismus je jako téma zároveň i nejkomplexnější, nejcitlivější a všemi velmi sledovaný a snadno kritizovaný. Máme už také jako obec svou smutnou pověst, že to u nás učitelé a ředitelé nemají lehké. Proto držím palce všem zainteresovaným, ať najdou správnou míru a ať škola v Žatčanech dál roste a vzkvétá.
Pak jsou tu další problémové oblasti, které se stále dokola opakují a dotýkají se nás všech. Ať už infrastruktura a špatný stav komunikací v obci nebo aktuální téma třídění odpadů. Případně ze soudku mezilidských vztahů, kde se stále potýkáme s tím, že ne všichni pejskaři uklízí při venčení hromádky po svých čtyřnohých kamarádech.


Vidím, že tématu o pejskařích jsme se nevyhnuli ani v tomhle čísle. Pověz nám teď něco o sobě, v jakém oboru pracuješ?

Pracuji jako programátor. Asi 4 roky jsem dělal ve firmě, kde jsme vyvíjeli grafický informační systém, pak jsem 7 let pracoval v oboru kurzových sázek, a teď čtvrtým rokem dělám na aplikacích pro pojišťovnu Axa.


Z vlastní zkušenosti vím, že skloubit všechny povinnosti dohromady je časově náročné, zbývá ti čas na relax?
Je pravda, že s časem je to teď čím dál horší. Ale ano. Rád se občas podívám na dobrý seriál. A nečekal bych, že to někdy řeknu, ale baví mě třeba čistit si hlavu při práci na zahradě. Dřív jsem stíhal také chodit s partou na volejbal do orlovny a na hřiště, ale to už se mi poslední rok nedaří. Každopádně pokud jde o to dobít baterky, tak u mě nic nepředčí muziku.


Čemu se ještě věnuješ ve volném čase?
Významný čas věnuji hudbě. Nejčastěji sáhnu po akordeonu, hraju každé pondělí na zkoušce v naší muzice „začanských mužáků“, občas doprovázíme na vystoupeních i spřátelenou újezdskou Rozmarýnu a poslední tři roky jsem členem místní nadějné „luftkapelle“ JUTOLÁNKA. Mám velké štěstí, že mě ty věčné zkoušky a vystupování rodina trpí, ba dokonce mě ještě i podporuje.


Co bys na závěr vzkázal našim občanům?
Asi ať si užijí dobu burčáku a blížícího se babího léta, ať si nenechají nikým zbytečně kazit náladu a ať třídí odpad.

 

 

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat ze Žatčanského zpravodaje. Titulek je redakční.

Byl článek zajímavý?

Udělte článku hvězdičky, abychom věděli, co rádi čtete. Čím více hvězdiček, tím lépe.

Reklama