Židlochovičtí Mesmeráci ožívají v nové publikaci historičky Dany Vedra

Ilustrační foto
Autor: Židlochovický zpravodaj

Mesmeři. Příběh jedné stolní společnosti. Tak zní název netrpělivě očekávané publikace autorky Dany Vedra z Moravského zemského muzea. Publikace vyšla právě v dubnu, v měsíci, kdy si Židlochovice připomněly 150. výročí povýšení na město. K této příležitosti se výborně hodí si zavzpomínat na staré Židlochovice, kde v první polovině 20. století působil bájemi opředený spolek Mesmeráků.

Dana Vedra: „Vedle samotného tématu si monografie všímá obecně fenoménu stolních společností v Čechách a na Moravě od počátku 19. po celé 20. století.

Těžiště výkladu se zaměřuje na Židlochovice, kde působili tzv. Mesmeři. Ti v době druhé světové války uspořádali velkolepou svatbu obecně považovanou za manifest českého národa v době německé okupace. Otevírá se jedno z neznámých témat přibližující každodennost moravského maloměsta v první polovině 20. století.“ Kniha vznikla za finančního příspěvku města Židlochovice.

Peter Wendsche: „Příprava publikace nebyla pro paní Vedra jednoduchá. Bylo velmi nesnadné dopracovat se ke konkrétním materiálům a vzpomínkám. Kdo měl staré fotografie, donesl je, ale stále chyběl onen historický přehled a upřesnění děje kolem. A tak se zrodil úkol pro Židlochovický vlastivědný spolek. Uvědomili jsme si, že už dávno něco o tom psali staří členové spolku, ale chyběl ten přehledný historicky badatelský pohled na tuto kapitolu historie města.

Tímto se nyní zabývala Mgr. Dana Vedra. Se svým badatelským smyslem a erudicí se pustila do práce, jejímž výsledkem je velice hodnotná kniha, která stojí za přečtení.“

Ukázka z knihy

„Jak asi vzniklo podivné jméno Mesmer, o tom jazykopytné autority se velmi rozcházejí. Zdánlivě nečeské slovo snad prý vzniklo vývojem ze slov několika, jak jedna zajímavá verse dokazuje.

Byli prý Mesmeři za dávných časů, když naše město slynulo věhlasným vinařstvím,

často zváni jako veselí kumpáni do mnohých sklepů, což mnohdy bujným rozmarem

skončilo. Vrchnost jim posléze ony sklepní výlety zakázala a návštěvu jedné studny

přikázala. Tito se ovšem určené studni okázale vyhýbali, a byvše k ní konečně úředně

a násilím vedení, začali před ní spontánně couvat, reptaje - - me sme raci - - , což jim

přezdívku Mesmeráci vyneslo.“

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Židlochovického zpravodaje.