Robotika jako součást informatiky. Jak vypadá její výuka na židlochovické základní škole?

Ilustrační foto
Autor: Pexels

Před pár lety se na základní škole objevila robotika jako zájmový kroužek. Předmět, ve kterém žáci propojují znalosti a dovednosti z informatiky a programování s dalšími obory, je dnes již plnohodnotnou součástí výuky informatiky. Cílem vyučujících je, aby byla trvalou součástí výuky i u nejmladších žáků a předškoláků. Co vše robotika obnáší, nám představí následující rozhovor s Mgr. Jakubem Jančou a Mgr. Luborem Maňkem, kteří výuku společně s dalšími kolegy na základní škole zajišťují.

Proč právě robotika?

Mgr. Janča: Myslíme si, že je v dnešní době velmi potřeba, ale není to jen čistě robotika, ale celkově automatizace jako taková. Na to samozřejmě navazuje uplatnění se v profesním životě, vznik nových moderních oborů. Navíc jižní Morava je regionem s velkým uplatněním v těchto oborech, regionem s intenzivním rozvojem v oblasti informačních technologií.

Kdo přišel s tímto směrem výuky?

Mgr. Janča: Nápad přišel z mé strany. První vlaštovky v podobě elektrotechniky byly ve výuce fyziky. Zkušenosti jsme čerpali převážně ze zahraničí, poprvé jsem něco obdobného viděl ve Velké Británii zhruba před šesti lety. S 3D tiskem jsme pak začali cca před 4–5 lety, kdy jsme byli na úvodních školeních na gymnáziu v Poličce.

Když se rozhlédneme po učebně, je zde velké množství právě 3D tiskáren a dalších zařízení. Jak je získáváte? Není to asi levná záležitost.

Mgr. Janča: Využíváme velké množství dotačních titulů a soutěží, děláme pro MŠMT spoustu pilotáží, např. dostaneme novou učebnici, kterou s předstihem testujeme, a případné potřebné pomůcky související s touto pilotáží pak zůstávají v trvalé zápůjčce na naší škole jako bonus za tuto práci.

Jak vymýšlíte témata do výuky?

Mgr. Maněk: Převážně se inspirujeme na internetu, zejména v zahraničí. Když nalezneme novou technologii, tak se snažíme namyslet možná témata vhodná do výuky. U menších dětí na prvním stupni se snažíme ukázat, jak stroje fungují v reálu, a využíváme pro to kreativní robotickou stavebnici. Např. si postavíme závoru a děti musí naprogramovat, aby se otevřela, když přijede auto, a zavřela po jeho projetí. Postupně pak děti přecházejí na složitější navazující stavebnice a v posledních ročnících už by měly zvládnout složitější projekty v celé šíři (naplánování, sestrojení, naprogramování).

Co žáky nejvíc baví?

Mgr. Maněk: Pro starší žáky nabízíme možnost vytisknout si na 3D tiskárně věc, kterou si sami vymyslí, namodelují. A o to mají velký zájem.

Mají s něčím problémy?

Mgr. Maněk: Mají občas problém pracovat s chybou. Očekávají, že my jim řekneme „to je špatně, to oprav“. Ale to my nechceme, naopak se je snažíme jen navést, aby si sami udělali analýzu nastaveného řešení a chybu našli a opravili. Někdy jim chybí samostatnost a kreativita, kterou od nich vyžadujeme. Stále ještě očekávají, že jim všechno nastavíme, dáme návody, podle kterých budou postupovat.

Mgr. Janča: Občas vidím u žáků, které to velmi baví, velký individualismus. Ale to je běžné, že špičkoví IT odborníci pracují samostatně a skupinová práce je pro ně zátěží.

Jak jsou na tom žáci s manuální zručností?

Mgr. Maněk: Myslím si, že nemají problém se zručností. Někdy však u žáků vidím menší preciznost v práci, stačí jim, že úkol rychle splní.

Mgr. Janča: Nemají také představu, jak strašně je těžká a časově náročná mechanická stránka věci. Nedávno jsme měli projekt na sestrojení meteorologické stanice, žáci vše naprogramovali, vše jim na stole fungovalo, ale měli obrovský problém všechny komponenty fyzicky seskládat do nachystané stanice, a to jim ve výsledku trvalo nejdéle, ta mechanická stránka celého projektu.

Máte nějaké cíle na následující období?

Mgr. Janča: Co se týče výuky, tak bychom chtěli, aby se tento typ výuky stal součástí běžné výuky a nebylo to vyhrazeno jen pro volitelné předměty, aby se to dostalo ke všem žákům. Momentálně jsme tak uprostřed, postupně to přenášíme v menším měřítku do základní výuky informatiky na 2. stupni. K tomu nám pomohla i vyšší dotace hodin na výuku informatiky od 6. třídy. Letos jsme začali přesouvat tento typ výuky i na 1. stupeň, začali jsme pracovat podle nového RVP u žáků 4. a 5. tříd, pro nižší třídy pak připravujeme různé projektové dny. Chystáme i výuku pro předškolní děti, očekáváme nové pomůcky právě pro tuto věkovou kategorii. Co se týče materiálního vybavení, tak bychom si přáli mít průmyslovou laserovou řezačku a gravírovačku, ale její cena je bohužel velmi vysoká, cca 600 tisíc Kč. Zatím za touto technologií jezdíme do Brna do FabLabu v rámci různých projektů. A možná navýšit počet některého stávajícího vybavení, zejména robotických stavebnic, s kterými žáci pracují. Důvodem jsou dlouhodobé projekty, které nám tyto pomůcky tak říkajíc zablokují na 2–3 měsíce pro další třídy.

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat ze Židlochovického zpravodaje. Titulek byl pozměněn.