Nové buňky v Židlochovicích pomohou lidem v obtížné životní situaci

Ilustrační foto
Autor: Kirk979, Wikipedia

Na otázky odpovídá starosta Ing. Jan Vitula:

Pane starosto, aktuálně řeší veřejnost připra­vovanou výstavbu sociálního bydlení v oblasti cihelny. Ubytovny už město má, potřebujeme další byty tohoto typu?

Už před pěti lety jsme nastavili sociální pro­gram na pomoc lidem, kteří jsou v totální nouzi. Ten spočívá hlavně v zajištění střechy nad hlavou, aby nemuseli pobývat na ulici. Základní balík buněk pro tyto účely je na okra­ji Židlochovic u ADOSy. Jde o ubytování pro lidi, kteří se nacházejí ve skutečně problematickém stavu. Už tehdy jsme uvažovali nad tím, že by­chom pro ty, co mají snahu o zlepšení své situace, měli mít i nějaké návazné bydlení, protože jme­nované buňky mají jen minimální vybavení. Vhodný prostor k výstavbě vyššího stupně bydlení se naskytl u cihelny, kde dříve stá­val zchátralý domek. Domek jsme zbourali a prostředí vyčistili. Získali jsme místo pro instalaci dvou obytných buněk s o něco lep­ším standardem. Počítáme s tím, že jeden z nich využije paní Pospíšilová, která je zář­nou ukázkou toho, že když se lidem podá pomocná ruka, tak to jde.

Tyto dvě buňky budou primárně určeny lidem, kteří se dokážou zvednout ze dna, což je právě případ paní Pospíšilové nebo pro lidi, kteří se z nějakého důvodu ocitnou na dlažbě. Do takové situace se může dostat každý, častým objektem jsou bohužel i mat­ky s dětmi.

Tyto buňky budou natrvalo osídlené?

To rozhodně ne. Bydlení na cihelně bude pouze první rychlou pomocí a je určené na překlenutí nejsložitější situace. Na to by měly navazovat tzv. sociální byty, které už teď budujeme na Komenského ulici v domě č. 52 a v lokalitě cukrovaru. V závěru bude­me mít k dispozici osm bytů pro nízkopří­jmové skupiny nebo ty, co mají jiné sociální problémy, ale jinak jsou soběstační.

Takže budeme mít tři typy bydlení pro lidi v problémech. To je jistě pěkné, ale v tomto případě je návratnost investic asi nulová, kdo hradí výstavbu?

Veřejná správa, respektive společnost nemá dělat jen věci, které se jí finančně vyplácí. Naší povinností je starat se o ty nej­slabší, i když se to zrovna nerentuje. Ale i to je s otazníkem. Každý člověk, který se zvedne ze dna, je pro společnost výhrou, neboť pak šetříme jiné náklady. Ale pro je hlavní motiv ne finanční, ale ten, že si myslím, že je to správné. Jen pro jistotu dodám, že tyto věci jsou financované zhruba z 85 procent z evropských fondů.

Hovořil jste o přechodné době využívá­ní buněk na cihelně. Bude pobyt předem smluvně časově vymezen?

Ne. Je třeba si uvědomit, že zde nebu­de žádný komfort, jde pouze o záchytný mechanizmus pro rychlé ubytování na krátkou dobu. Přístup ke každému uživateli bude individuální a naším cílem je s lidmi pracovat, aby se ze svízelné situace dostali co nejrychleji a našli si vlastní bydlení.

Držíme ochrannou ruku i nad občany, kteří nejsou židlochovičtí, proč je nepošle­me do jejich obcí?

Židlochovice jsou tzv. trojková obec a vyplácejí se zde sociální dávky, proto se k nám stahují a drží se zde lidé bez domova. Bohužel, přestože to jsou občané odjinud, je to primárně náš problém. My je nedokážeme poslat pryč, to prostě nefunguje. I když je odvezeme, máme je druhý den zpátky. S těmi lidmi je potřeba pracovat, není prostě možné, aby město v této otázce rezignovalo. Bohužel s těmi, kteří už mají ztrátu základních soci­álních návyků je spojeno hodně problémů. Ale pomáhat lidem v nouzi je křesťanské, takže se nevzdáváme.

Ano. Vaše náboženské přesvědčení je známé. Jak se připravujete na Velikonoce, pro lidi s vírou, největší svátek v roce?

Už víc jak dvacet let vynechávám v post­ním období kávu, protože člověk si má odříct něco, co má opravdu rád. A já jsem na kávě úplně závislý, běžně jich vypiji až osm denně. Takže postní období počínaje Popeleční stře­dou je pro mě, obzvláště do prvního víkendu, velmi těžké. Cítím nedostatek kofeinu a jsem jak praštěný kladivem. Po deseti dnech, kdy přijdou silné abstinenční příznaky, to postupně odeznívá, ale chuť na kávu setrvá­vá. Poslední tři roky jsem si zakázal i cukry ve všech podobách. Odříkání mě vlastně neustále udržuje v myšlence, že se blíží Veli­konoce. Těším se na ně o to víc, protože si opět dám oblíbenou kávu. Mám rád Veliko­noce. Jsou pro mě obdobím, kdy přichází jaro a mají pro mě i zásadní duchovní pozadí.

Článek byl převzat z Židlochovického zpravodaje se souhlasem vydavatele